Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 1: LETADLO

Sraz byl v 1 hodinu u Hlavního nádraží, ale obě skupinky tam byly skoro o půl hodiny dřív, jenže jedna byla uvnitř a druhá venku, takže se setkaly až notně po daném čase.

K obědu byl smažený sýr v bulce a tvarohový zavináč, jako zákusek müsli sušenky.

Při netrpělivém čekání na autobus na letiště se Evča nachala zlákat vábně otevřenými dveřmi odpočívajícího vozidla a nastoupila, jenže byla řidičem uzavřena a tak oddělena od zbytku stáda. Naštěstí to bylo jen na dobu nutnou k tomu, aby autobus popojel k nástupišti.

Cestou na letiště se po naší skupince celý autobus ohlížel, jak jsme byly bujaré. Vzniklo dokonce několik momentek.

Na letiště jsme dorazili o půl třetí. Letiště vypadá jako obrácená vana. Úvaha: Mohly bychom se vydávat za letušky? Závěr: Snad jen v nákladním letadle (kdybychom měly jaka).

 

Právě jsme po hodinovém studování Fandova deníčku absolvovaly check-in. Obavy z toho, že Hančin kufr bude mít nadváhu, se po přemístění dvou chlebů do příručního zavazadla nenaplnily.

Pro záznam hmotnosti kufrů:

Hanka      14,9 kg

Evča         7,5 kg

Katka       10,7 kg

Následně jsme využily služeb WC a zakoupily si 1x zelený čaj 0,5 l Nestea Vitao a 1x CocaCola 1 l, čímž jsme se povzbudily a stvořily několik momentek u plotu letiště a s kukuřičným polem v pozadí, následně rovněž v letištní hale.

Byly jsme se podívat na obrázky ptáků.

 

Prošly jsme sekuritou. Jedině já jsem pípala, byla jsem vyzvána, abych rozpažila, a byla jsem prohlédnuta ručním detektorem. Pes byl zakopaný v podprsence a knoflíku na riflích.

Prošly jsme i pasovou kontrolou, kde paní Evči zazpívala Zlatovlásko, krásko a hned potom dodala Můžete jít.

 

Nízkonákladové letadlo vypadalo jako hodně dlouhý autobus se třema sedadlama na každé straně a místa se rozdělovala podle principu „kdo chce kam, ať si pomůže sám“. Nacpaly jsme se vlevo v pořadí Katka - Evča - Hanka, připásaly se a čekaly na vzlet. Mezitím hlavní letuška něco povídala anglicky, nebylo jí ale rozumět, protože reproduktory chrchlaly. Kromě dvou slečen letuškovali taky dva mladí muži. Posádka se jmenovala Angelique, Richard a David. Ukázali nám pantomimu o únikových východech a nafukovacích vestách, a konečně jsme se rozjeli. Po dlouhém kroužení na runwayi letadlo nabralo v přímém směru rychlost a navzdory všem zákonům fyziky se odlepilo od země. Úžasný pocit, motající se hlava a mírné zaléhání v uších, ale především euforie. Vůbec mi nebylo špatně!

Letušáci roznášeli různé krámy, mohli jsme se odpásovat, což nám ale k ničemu nebylo, protože Hanka, která seděla u uličky, to odmítla, že by se prý už nezapnula. Následoval výstup nad mraky - úžasný pohled, ale taky to jediné, na co se člověk celou dobu letu díval. Sem tam se letadlo naklonilo, aby cestující neusnuli, ale jinak nic. Let stráven v družném hovoru. Uprostřed cesty při některém ze stoupání menší turbulence, které oznámil pilot mírně nervózním hlasem a zajíkal se.

Přistání proběhlo bez problémů, při přeletu Kanálu byly vidět lodě! Na letišti Stansted jsme byli včas v 18:10 místního času, 21 °C a polojasno, taky podstatně větší zima. Po průchodu chodbami jsme dorazily k výdeji zavazadel, kde jsme po delším čekání obdržely všechny zavazadla. Prošly jsme dokonce pasovou kontrolou! Následovala cesta k východu, kde byly Hankou zakoupeny tři zpáteční jízdenky na Stansted Express, který jezdí na Liverpool Street.

Nasedly jsme do vlaku a přes zastávky, které si už nepamatuju, dojely až na konečnou. Během cesty komunikace s průvodčím, který na jízdenky udělal křížek, a černochem, který rozvážel občerstvení. Příjezd na Liverpool Str. cca o půl osmé.

Hančinou zásluhou zakoupeny tři karty na londýnskou MHD, a to i přesto, že se po první vytištěné kartě pokazil paní počítač. Viděly jsme dva policisty s drogovýma psama (špringršpaněl a nějaký labradorovitý kříženec). Já se nemůžu zbavit pocitu, že každý druhý kolemjdoucí je filmový herec.

Nasedly jsme do metra a po 11 zastávkách vystoupily na Notting Hill Gate. Cestou nám stačil nějaký stařík nastoupivší do stejného vozu požehnat a něco říct, rozuměly jsme jen „demon“ a „salt“. Myslíme si, že se nás pokoušel vymítat.

Po dalším procházení tunely a po schodištích konečně čerstvý vzduch, ale už tma. Cesta pěšmo na Velehrad cca 15 minut.

Ubytování bez problémů, dokonce na třílůžkovém pokoji, i když jsme čekaly pěti! S Evčou si myslíme, že žehnající pán z metra je ten samý, jehož fotky visí u hl. vchodu ve vitríně. Visí tam ale proto, že umřel, tudíž to musel být duch! Máme pokoj č. 7 hned vedle pánských sprch.

Po rychlé výměně nejzapocenějších svršků vyrážíme do ruchu velkoměsta! Opět metrem, tentokrát bez požehnání, ale zato s přestupováním. Stále všude vidím herce. 4x jdeme kolem plakátu na film Rock&Rolla s Gerrym v hlavní roli, jinak také kolem plakátů Mamma Mia a letáků na Fandu a Joea. Z podzemí vycházíme na Piccadilly a razíme očíhnout divadla. Evča přestává zvládat náročnost. Stále odmítám chodit na červenou, což nás významně zdržuje.

Nejdřív vidíme Her Majesty's Theatre, kde se bude hrát Fandík. Nádherná budova, překvapivě moc oken. Potom přes Trafalgar, kde bagry rozhrnují písek, směrem k Adelphi. Před Adelphi obrovský dav, který zřejmě čeká na Leea a autogram. Odtud zpátky na metro a na NHG.

Vstupujeme do Tesca na nákup. Mají zajímavé pečivo - donuty, muffiny. Ceny vypadají roztomile, máloco má víc než libru. Obchod je ale už vybraný. Kupujeme H+E: mléko, nějakou pomazánku a dvě vody (tři chleby mají z domu), K plátkový chedar, cherry rajčátka a taky vodu. Nákup úspěšně zaplacen, i když si na platební automaty netroufáme.

Po příchodu na Velehrad vybalujeme, povlékáme postele a hygienizujeme se. Koupelna je zatuchlá, ale funkční, jen se u ní nedají nechat otevřené dveře, protože klín, který by se pod ně měl nacpat, je nějaký pokažený a nedrží. Vymydlena asi půlka mýdla. Na krbovou římsu naaranžován chleba jako zátěž dvou obrázků od Deníčku.

Na zítřek určen budíček v 8:00 a plán: Hyde Park, Westminster, Downing Street, mešitokostel a ještě něco, co si nepamatuju, protože jsem Hanku neposlouchala, když to říkala, protože jsem psala. Teď je 00:25. Jdu spát bez večeře, ale ještě musim na záchod...

 

Náhledy fotografií ze složky Den 1: Letadlo

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář