Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 2: JOSEPH

Teď je 5:40, tedy něco po půl šesté, a já už jsem vzhůru. Vůbec nevidím na to, co píšu a kam. Přesto mám potřebu něco dělat a nemarnit čas v Londýně (já jsem v Londýně!) vychrapováním. Pokud můžu soudit podle oblohy za oknem, Londýn bude docela trpět na světelný smog, nebo jak se tomu říká, protože mi vadilo být otočená obličejem k oknu a obloha za ním byla celou noc spíš červená než černá. Co se mi zdálo nevím, ale něco ano, což u mě první noc na cizím místě není obvyklé. Evča už jednou chrápla a zaskřípala zubama. To by mě zajímalo, jestli dlouho vydržím fungovat na čtyři hodiny spánku...

 

 Vyrazily jsme za památkami v cca 9 hodin. Nejprve jsme si v Tescu koupily vodu a potom v druhém patře autobusu odjely do Hyde Parku. Okoukly jsme Speaker's Corner, který byl liduprázdný (až na spícího holuba), a přes park si to namířily směr Serpent's Lake a pak Wellington Arch. Cestou jsme viděly několik jezdců na koních a paní s tollerem a skotským teriérem.

Následně jsme pokračovaly k Buckinghamu, kde se srocovaly davy lidí. Naznala jsem, že za to čekání to nestojí, a tak jsme poskakovaly do St. James's Park. Tam jsme pojedly, pokusily se nakrmit veverky, které ovšem byly stejně zmlsané a nejela jim ani moskva (chleba), ani müsli sušenky, tak je holky nadrobily kačenkám (snad se neudávily). Potom jsme došly k Horse Guards, kde proti sobě stály dvě řady hochů na koních, chvíli na sebe křičely a pak odjely každá na jinou stranu.

Pokračovaly jsme na Downing Street, která je zamřížovaná, na Westminster Abbey. Tam jsme zaplatily vstupné a asi hodinu šlapaly po hrobech významných Angličáků. Bolely nás nohy... tak jsme kolem Big Bena a Parlamentu prokličkovaly k London Eye. MacDonald tam byl naprosto narvaný a neměl zmrzlinu, do Akvária se nám nechtěla stát řada, na Oko taky ne, tak jsme naskočily na bus a vrátily se na Piccadilly.

Obcházely jsme kolem obchodů, já jsem si koupila v Body Shop dva lesky na rty, a začaly jsme se stahovat zpátky k ubytovně.

V metru naproti nám seděl nějaký mladý muž, který měl sluchátka v uších, dlaně na kolenou a vypadal, že medituje.

Když jsme vystoupily, skočily jsme do papírnictví koupit pohledy a známky, pak do Tesca na jídlo a Evitu a nakonec na ubytovnu se zlidštit. Teď je 5:30.

 

Když jsme vyrazily na Joea, bylo ještě brzo, tak jsme jely busem na Piccadilly. Odtamtud jsme zamířily kdovíkam a najednou jsme nevěděly, kde jsme. Našly jsme ale směrovku na Trafalgar a ještě před ním nás na správnou cestu navedl obrovský nápis „Joseph“. Přišly jsme akorát, vyšplhaly úplně nahoru, sešplhaly až skoro dolů, usadily se a očekávaly začátek. Přišla předehra, na scéně stála židle a na plátně byl stín palmy. Nebudu se podrobně rozepisovat, o přestávce jsme tam zůstaly sedět, já zcela nadšená z Leea, vypravěčky, dětí i ostatních herců. Na konci jsme potom po dlouhodobém tleskání měly bolavé ruce a sucho v krku od smíchu. Muzikál byl prostě úžasný, báječný a skoro dokonalý. Hudebníci byli super, herci taky, scéna stála za to... Bohužel jsme pak z divadla utekly únikovým východem, takže padly jak mé plány vyptat si autogram, tak - což je horší - mé plány koupit si program =-(. Snad to nějak dokážu zítra.

 

Náhledy fotografií ze složky Den 2: Joseph

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Test, just a XRumer 23 StrongAI test...

ent examination microscope,30. 6. 2024 0:42

You could certainly see your enthusiasm in the work you write. The world hopes for more passionate writers like you who aren't afraid to say how they believe. Always go after your heart.