London 2008

Den 2: JOSEPH

Teď je 5:40, tedy něco po půl šesté, a já už jsem vzhůru. Vůbec nevidím na to, co píšu a kam. Přesto mám potřebu něco dělat a nemarnit čas v Londýně (já jsem v Londýně!) vychrapováním. Pokud můžu soudit podle oblohy za oknem, Londýn bude docela trpět na světelný smog, nebo jak se tomu říká, protože mi vadilo být otočená obličejem k oknu a obloha za ním byla celou noc spíš červená než černá. Co se mi zdálo nevím, ale něco ano, což u mě první noc na cizím místě není obvyklé. Evča už jednou chrápla a zaskřípala zubama. To by mě zajímalo, jestli dlouho vydržím fungovat na čtyři hodiny spánku...

 Vyrazily jsme za památkami v cca 9 hodin. Nejprve jsme si v Tescu koupily vodu a potom v druhém patře autobusu odjely do Hyde Parku. Okoukly jsme Speaker's Corner, který byl liduprázdný (až na spícího holuba), a přes park si to namířily směr Serpent's Lake a pak Wellington Arch. Cestou jsme viděly několik jezdců na koních a paní s tollerem a skotským teriérem.

Následně jsme pokračovaly k Buckinghamu, kde se srocovaly davy lidí. Naznala jsem, že za to čekání to nestojí, a tak jsme poskakovaly do St. James's Park. Tam jsme pojedly, pokusily se nakrmit veverky, které ovšem byly stejně zmlsané a nejela jim ani moskva (chleba), ani müsli sušenky, tak je holky nadrobily kačenkám (snad se neudávily). Potom jsme došly k Horse Guards, kde proti sobě stály dvě řady hochů na koních, chvíli na sebe křičely a pak odjely každá na jinou stranu.

Pokračovaly jsme na Downing Street, která je zamřížovaná, na Westminster Abbey. Tam jsme zaplatily vstupné a asi hodinu šlapaly po hrobech významných Angličáků. Bolely nás nohy... tak jsme kolem Big Bena a Parlamentu prokličkovaly k London Eye. MacDonald tam byl naprosto narvaný a neměl zmrzlinu, do Akvária se nám nechtěla stát řada, na Oko taky ne, tak jsme naskočily na bus a vrátily se na Piccadilly.

Obcházely jsme kolem obchodů, já jsem si koupila v Body Shop dva lesky na rty, a začaly jsme se stahovat zpátky k ubytovně.

V metru naproti nám seděl nějaký mladý muž, který měl sluchátka v uších, dlaně na kolenou a vypadal, že medituje.

Když jsme vystoupily, skočily jsme do papírnictví koupit pohledy a známky, pak do Tesca na jídlo a Evitu a nakonec na ubytovnu se zlidštit. Teď je 5:30.

Když jsme vyrazily na Joea, bylo ještě brzo, tak jsme jely busem na Piccadilly. Odtamtud jsme zamířily kdovíkam a najednou jsme nevěděly, kde jsme. Našly jsme ale směrovku na Trafalgar a ještě před ním nás na správnou cestu navedl obrovský nápis „Joseph“. Přišly jsme akorát, vyšplhaly úplně nahoru, sešplhaly až skoro dolů, usadily se a očekávaly začátek. Přišla předehra, na scéně stála židle a na plátně byl stín palmy. Nebudu se podrobně rozepisovat, o přestávce jsme tam zůstaly sedět, já zcela nadšená z Leea, vypravěčky, dětí i ostatních herců. Na konci jsme potom po dlouhodobém tleskání měly bolavé ruce a sucho v krku od smíchu. Muzikál byl prostě úžasný, báječný a skoro dokonalý. Hudebníci byli super, herci taky, scéna stála za to... Bohužel jsme pak z divadla utekly únikovým východem, takže padly jak mé plány vyptat si autogram, tak - což je horší - mé plány koupit si program =-(. Snad to nějak dokážu zítra.